Editor's Choice

Vílí sen

Malá víla splétá síť
chce slunce v nebi ulovit.
„Modré šaty si ušiju,
lehkostí a světlem se oděju.“

„Mřenko pošetilá,“
směje se vodník na břehu
„v mé lásce ses už dávno utopila,
stačí jen to pochopit.
To moje oko září ti na cestu
ve dne, v noci, žlutý kotouč
ochraňuje moji nevěstu.
Až pohledy skrz vodní hladinu protnou se
a stříbrná nitka spojí naše srdce, zlaté teplo nás obejme,
nebude nikoho,
koho naše láska nedojme.