Vílí sen

Malá víla splétá síť
chce slunce v nebi ulovit.
„Modré šaty si ušiju,
lehkostí a světlem se oděju.“

„Mřenko pošetilá,“
směje se vodník na břehu
„v mé lásce ses už dávno utopila,
stačí jen to pochopit.
To moje oko září ti na cestu
ve dne, v noci, žlutý kotouč
ochraňuje moji nevěstu.
Až pohledy skrz vodní hladinu protnou se
a stříbrná nitka spojí naše srdce, zlaté teplo nás obejme,
nebude nikoho,
koho naše láska nedojme.

Malý zázrak

Když myslíš, že už nemůžeš
když jsi na konci sil,
pak ti něco pomůže,
abys v sebe uvěřil.

Kola se roztočila
systémy se bortí
je na duši, aby vyletěla
směrem k nové pouti.
Kterou z planet navštíví?
Jakou cestu zvolí?
Zeptej se – a ona ti to poví.

Vyšehradská věštba

Když řeka pěkně plyne
když noha nohu mine
Vyšehrad dá ti řád
do života přidá spád.

Až srdce promluví
až rty tvoje se rozmluví
SVĚTLO se rozsvítí,
voda ho v kapkách roznese,
slova vzduch zachytí
a dál je ponese.

Jasno v hlavě budeš mít
a v srdci svém konečně
… klid.

Čáry máry

Kam vložit touhu, aby vykvetla?
Co říct ženě, aby rozkvetla?
Jsou tu čáry – a druhý plán?
Otevři dveře intuici dokořán.
Když příroda tě podpoří,
když malíř růži vytvoří,
uvnitř tebe něco rozkvete
(vnitřní já to ocení)
a tvůj svět se promění.